SHORTHORN

SHORTHORN - je původně plemeno s kombinovanou užitkovostí (mléko, maso). Bylo vyšlechtěno před více než 200 lety v severovýchodní Anglii z dnes již zaniklého plemene Teeswater, později v Americe nazývaného Durham. Plemeno Shorthorn začalo postupně nahrazovat tehdy populární Longhorny. V minulosti byla významnou vlastností shorthornů vysoká produkce loje, kterého se hojně využívalo při výrobě svíček a mýdla. Plemenná kniha Shorthorna, vydaná roku 1822 George Coatesem, byla vůbec první plemennou knihou skotu na světě. Bylo v ní zapsáno 710 býků a 850 krav. K rozdělení na masnou a dojnou sekci došlo u Shorthorna v roce 1958.

Na začátku sedmdesátých let 20. století si chovatelé Shorthorna začali uvědomovat, že jejich skot je ve srovnání s moderními francouzskými plemeny Charolais nebo Limousine příliš malý a nedostatečně osvalený. Kontroverzním krokem k zlepšení těchto vlastností bylo přilití krve francouzského plemene Main-Anjou. Rok 1976 je potom rokem vzniku plnohodnotného masného plemene Shorthorn a zároveň rok zániku plemene Main-Anjou. Dnešní masný Shorthorn je bezrohý skot středního až velkého rámce, podsaditý a velmi dobře osvalený. Hmotnost krav se pohybuje od 630 do 730 kg a býků od 1000 do1100 kg. V současnosti se zvyšuje obliba Shorthornů zejména díky nadprůměrným jatečným vlastnostem a vysoké kvalitě masa, které vykazuje gurmány vysoce ceněné nitrosvalové mramorování (marbling).

Díky po staletí trvající selekci na optimální a spolehlivou užitkovost, ovlivnil Shorthorn více než 30 masných plemen po celém světě. Ačkoliv jsou jeho dnešní stavy v důsledku chovu modernějších plemen významně nižší než před lety, mateřské vlastnosti, stavba těla a excelentní kvalita masa jsou atributy, pro které je Shorthorn stále využíván při šlechtění nových plemen.

P.S. Do Kanady bylo toto plemeno importováno kolem roku 1825 a také zde si rychle získalo své příznivce. Do Austrálie, země kde se skot původně vůbec nevyskytoval, byl Shorthorn poprvé dovezen 12 let po prvních importech skotu (roku 1800). V roce 1803 zde bylo již 2 450 kusů skotu, převážně Shorthornů a ti si udrželi oblibu mezi chovateli i na začátku 20. století, kdy bylo dováženo velké množství skotu plemene Zebu. Z Austrálie byl Shorthorn dovezen roku 1814 na Nový Zéland, kde byl dlouhá léta nejoblíbenějším plemenem vůbec a má zde své příznivce až do dnešní doby.

Dalšími významnými zeměmi v chovu masného Shorthorna jsou Irsko, Brazílie, Argentina, Jihoafrická republika, Uruguay a Zimbabwe, ale najdeme ho i na tak exotických místech jakou jsou Seychelské ostrovy, Papua-Nová Guinea nebo Samoa (Polynésie). V polovině 20. století byl importován do Peru. Shorthorni byli zastoupeni v celém britském společenství a v evropských pobřežních regionech, rozhodujícím způsobem ovlivňovali vývoj tuzemských plemen v Německu, kde dokazuje popularitu tohoto plemene zápis 12 000 zvířat v PK u cca 3 500 chovatelů (od roku 1915).